Zhodnocení roku 2017

Někdo už začal s odpolední oslavou Silvestra, a já se při cestě vlakem na párty zabavím zhodnocením mého roku 2017.

Před pár lety jsem si na Silvestra psala seznam 12 předsevzetí...no a z nich splnila tak půlku jednoho :D Od té doby na to kašlu a teď i místo toho budu koukat zpátky.

A aby to nebyla taková nuda, rozhodla jsem se pro obrázkové doplnění :)

Napřed začnu úplně mimo školu. V roce 2016 jsem začala s překážkovými závody spartan race a na rok 2017 měla cíl double trifecty (tzn. 2x sprint, 2x super, 2x beast, vzestupně se vzdáleností a mmnožstvím překážek), a tento cíl se mi splnil. Nebylo to snadné a při některých závodech dostala moje psychika a fyzička na frak, ale když se běží se skvělým parťákem, zvládne se to!
A taky mám za sebou první půlmaraton.

Ve škole jsem v červnu upatlala jak konec páťáku mediny, tak i konec druháku strojárny. Takový splněný sen, říkala jsem si. A takhle zpětně, když se i kouknu na celkem hezké známky, musím si to říct...co jen dělám na té medině :D

V létě jsem si v Portugalsku užila...no více než praktickou stáž na interně jsem si užila moře, sluníčko a jižní styl života...takže prostě v létě jsem relaxovala :D (protože jsem mohla, po tolika letech jsem v září neměla žádnou zkoušku)

Chodila jsem i na pár lekcí kreslení, kde jsem se sice nezlepšila, ale aspoň jsem zahodila mozek. A taky mě to donutilo neodsunout pediatrii na úplný závěr týdne a tím jsem měla štěstí na zkoušející.

Konečně jsem si asi vybrala budoucí specializaci, což mi dalo klid do života. Za peníze na svátek jsem si i pořídila učebnici...ale asi na to teď stejně dlouho nebude čas. Škoda.

A při konci roku jsem se snažila nahnat pár zápočtů na strojárně, kde se mi celkem taky dařilo. Ale teď za to pykám doháněním chíry...a stále mi visí ve vzduchu ten nulový pokrok bakalářky

Omlouvám se za dlouhý a zřejmě nepřínosný článek, ale cesta je dlouhá a učit se nechci :D
A na závěr, můj nový optimistický diář.

A zůstal mi jeden rest za tenhle rok...ještě jsem neviděla nové Star wars :(

Každopádně celkem se roku 2018 bojím, dojde na dost velké životní změny.

Pěkný konec roku 2017 a skvělý začátek 2018 Vám přeje (ukecaná) Medička na strojárně ;)

Veselé Vánoce

Ráda bych Vám popřála krásné a klidné Vánoce a ať se zvládnete na chvilku odtrhnout od učení, či jiných povinností a užijete si svátky s rodinou a blízkými.

A na Silvestra se slušně napijte, abyste do nového roku vstoupili v dobré náladě :)
(a snad si i v lednu někdy rádi přečtete mé články)

A soucítím se všemi, co se přes svátky opravdu musí učit a dělat úkoly, však já to mám stejné, státnice z chirurgie se blíží :D musíme být silní...

Medická párty

 Včera proběhla tradiční párty 6+1 pořádaná Spolkem mediků českých. Tahle párty je každý rok a probíhá zde krásný rituál pasování prváků do medického stavu samotným děkanem 1lf a dále dostávají vaječňák z injekčních stříkaček (mňamy).
 Bohužel sama jsem na této akci v prváku nebyla  a tak mě to během každého dalšího ročníku trochu mrzelo. A pobavilo mě, když i moji dva o rok starší kamarádi, kteří již tento rok pracují, za svých prváckých let tuto párty taky nestihli a tak si aspoň teď prošli rituálem pasování 😂 (mladého doktora mezi prváky asi jen těžko poznáš..?).
 A jako šesťačka jsem teda na tu párty prostě musela. U vstupu dávali šesťákům svítící náramek a když jsem si o něj řekla, slečna se na mě podezíravě podívala a znova se optala na můj ročník. No jo, prostě vypadám mladě a škola se na mně asi nestihla podepsat.
 Párty jinak byla super, pokecala jsem si se spoustou lidí a domů odcházela s vyřvaným hlasem.
 Navíc mi nějaké slečny nabídly na záchodcích vodku, prostě dobrou akci poznáš, když ti cizí lidé nabízí alkohol 😎 a taková nabídka se neodmítá!
 Vstávání ráno do nemocnice nebyla moc milá věc, ale když musíš, tak musíš. No a moje odebírání anamnézy bylo snad horší než ve třeťáku, neb jsem měla problém dát dohromady myšlenku a slova.

 V průběhu večera i probíhá tzv. Kokolebka, soutěž prváků proti šesťákům v řezání kokosů. A zkušenosti se vždycky projeví vítězstvím šesťáků, a na to si dáme panáka!

Veletrh práce

Včera na strojárně proběhla iKariéra a dnes zas na 3.LF trimed job veletrh nemocnic. Vlastně je tu podobnost. Doktorů je málo a tak se o ně nemocnice tahají a lákají si je k sobě už jako studenty (stipendia, hmmm). Ale ono je málo i těch strojařů a tak i oni jsou již na škole lákáni do různých firem.

Srovnávat to tu nechci, na strojárně to teď nebyl moc veletrh a navíc jsem se o to moc nezajímala. Srovnám jen fotku vchodů, protože to mě pobavilo nejvíce.

Asi není nutné psát, která fotka je z které fakulty...😂

Každopádně na tom medickém veletrhu jsem nějakou delší chvíli byla a vyslechla si pár zajímavých prezentací a přednášek.

Když už se člověk dostane do šesťáku, asi už je velká šance to dokončit. Jenže co pak? Od léta jsem udělala pokrok a aspoň si již vybrala obor 😎 A tak přichází další otázka, kam? 

Kam že se po škole vydám... Státní nebo soukromý sektor? Praha, větší město, menší město? To jsem nakonec asi stějně nedořešila, ale aspoň jsem si rozšířila povědomí o tom, jak to chodí po škole (a jak ta situace vůbec není lehká a jednoduchá, a už vůbec ne rychlá).

A ještě jedna otázka mě napadla, mám si strojárnu psát do životopisu? Nebo by to vyvolalo až moc otázek, na které bych nechtěla odpovídat?

Jó, atestace, to bude ještě srandy...

Pedi-a-trie

Kdo kdy zažil státní zkoušku z pediatrie, dá mi jistě za pravdu, že to je psycho.

Už jenom těch 7 týdnů dlouhá výuka vám poslední dny přijde jako peklo. Chcete sedět doma na zadku u učení a ne chodit na oddělení po pacientech, kteří jsou většinou již zaláčeni.

Začnu pár slovy o stážích, ty fakt musím pochválit, vždy jsme věděli, kde máme být, vždycky někdo věděl o nás a měl na nás čas, věnoval se. Opravdu všichni se snažili předávat své znalosti a jiná moudra, aby z nás odchoval lepší studenty a budoucí doktory.
Přednášky byly vesměs taky kvalitní. Ale nemohla bych se nezmínit o přístupu jisté známé ikony na naší fakultě. Protože chtít studenty vyhazovat z nepovinné přednášky, říkat nám, že jsme vlastně hrozně hloupí ("jak jste se dostali až do šestého ročníku?!"), no a ještě pak vyžadovat písemnou omluvenku za naší nepřítomnost na jeho poslední (opět opakuji-nepovinné) přednášce. Slovy mé kamarádky "Co bychom asi tak dělali týden před státnicí..." bych naznačila odpověď těm, co by si třeba mysleli, že jsme jeli na výlet do ZOO. Ale nebudu tuto ikonu dál kritizovat, je to člověk zamilovaný do svého oboru, co jen nechápe, že my jsme jen studenti.

Každopádně na státnici jsem se učila asi nejvíc za celé své studium. Poslední týden jsem mimo nemocnici byla jen doma a střídala učení se spánkem a jídlem. Proto jsem měla den před státnicí úplně největší krizi, kterou jsem kdy zažila. Prostě nečekáte, že po měsíci tvrdé práce nemáte nejmenší pocit, že byste něco uměli a koukáte do těch otázek se slovy, že: "tady bych neřekla ani slovo". Nikdy jsem se na zkoušku nevyspala tolik jako na tuto, protože už prostě nemělo cenu to hrotit, 40 tripletů se za noc nedoučíte.

Na státnici jsem šla s pocitem, že ať je to rychle za mnou, stejně si to ještě zopakuji, tak ať mám už aspoň teď chvilku volna.
A pak jsem si vytáhla krásné otázky.... což ale není šťastný happy end, žili šťastně, blabla...

Všichni známe ty historky, že co jsou studenti schopni říct za blbosti u zkoušek a všichni se tomu smějeme, jak si myslíme, že nám se to nikdy nestane.
A mně se to stává celkem pravidelně, že melu takové hovadiny, až se mi hlavou honí, že bych se už dávno vyhodila, jen abych se nemusela poslouchat.
A tady to byl přesně ten případ. Doteď myslím na ty vyřčené hlouposti a vlepila bych si tak tucet facek za to, jak jsem schopná zazdít měsíc bez života během pár vět.

Naštěstí jsem se z toho nějak vybabrala a teď můžu konečně zahodit mozek a říkat si, jak je to super, že ten stres nezažiji znova (považuji jiné státnice za "jiný" stres 😅).

Všem, co vás Pediatrie čeká, přeji mnoho sil a chápavé okolí. Hrábne vám, protože tak to prostě je. Ale zvládnete to! 💋

Velké radosti malého vítězství

Již minulý rok, tedy ve 2. ročníku strojárny, jsem si vybrala skvělou bakalářskou práci, která má v sobě něco z technologií a něco z medicíny. Navíc byla u skvělého vedoucího, se kterým jsme si nad pojetím práce už v květnu domluvili.

Ale to bych nebyla já, abych to nějak nezkomplikovala.

Ve třetím ročníku si totiž vybíráme ještě čtveřici předmětů navíc s tzv. označením Oborové předměty. A i když jsem si celé prázdniny jasně myslela, že si je dám na ústavu technologií, nakonec jsem se rozhodla pro ústav ekonomiky. Dokonce jsem si měnila předměty na studijním oddělení a měla z toho fakt radost, že ty předměty jsou více ekonomické (to se využije všude, ne?!) a že tam je i ta matika.

ALE, součástí těchto předmětů je Oborový projekt a ten má úzkou vazbu na balalářku...

No po měsíci trápení jsem dnes byla u proděkana a ten řekl, že si můžu zažádat o změnu ústavu pro ten oborový projekt.
A jak jsem byla ráda, že jsem se tam i přes učení na státnici vykopala, neb termín možných úprav rozvrhu končí v pátek.

To, že můj vedoucí bakalářky do konce týdne na ústavu nebude pro podpis na žádost, je již třešničkou na dortu, která se hned vyřešila zastoupením jeho kolegy.

A tak jedu zpátky dom, šťastná, jak jsem vyřešila problém, který jsem si stejně způsobila sama. No a vzhůru zpátky k učení, proč jen je toho tolik....

Ale jde to lépe, když se o vás někdo stará a nenechá vás bez sladkého ^_^

Prostě šesťák...

Tenhle týden je zase pecka!
V pondělí jsme na stáži opět odebírali anamnézu (taková zdravotní historie pacienta) a následně to probírali s doktorem. Ten se zarýpal v každé větě a pak nás nechal psát seznam nemocí, co by pacient mohl mít, seznam vyšetření na diagnózu, výsledky laboratoře v případě konkrétní nemoci, a další léčebný postup. Završil to slovy, ať to nebereme jako buzeraci, ale že to už brzy budeme dělat sami. Načež hořkou pachuť v puse jsem jistě nepocítila jen já, ale i zbytek mých kolegů.
 Celé to korunoval můj spolužák, který se po stáži vyjádřil, že: "dneska nám bylo ukázáno, jak je pro nás skoro nemožné tu státnici udělat."
 Mysli pozitivně, pozitivně....
V úterý jsem byla na výuce na strojárně. Tam jsem si trochu od pneumonií a bronchitid odpočinula přednáškou o elektřině (aneb o magii). Ale další hodina byla trochu peklo, vyučující je totiž velmi upovídaný a zjistil, že studuji ještě medicínu. Tedy každá druhá věta se týkala něčeho ze zdravotnictví a já se chtěla stát tak malou holčičkou, abych se za ten počítač mohla schovat. Bohužel by mi to nepomohlo, protože si klidně zašel  až za mnou a pobaveně koukal na moje desky s vypracovanými otázkami, že to je dost popsaných stránek, co se musím učit...jojo, dost toho fakt je.

Ale nejlepši byl pro mě dnešek, kdy jsme čekali na chodbě na doktora, ten si pro nás přišel se slovy, zda jsme šesťáci na stáži z pediatrie. "Já? A šesťák? Proboha ne, tak na to se fakt necítím..."
Tolik let na škole a něco vás stejně nenaučí...jako třeba to, jak nikomu neříct, co studujete, abyste se pak nemuseli stydět, že nic nevíte a neumíte...

A něco k pobavení, co bylo ve výloze malého butiku kousek od naší školy...  běžte na medicínu, ať máte psychiatra hned u školy a nemusíte utrácet :D

Děti děti dětičky

   Tak už jsem za půlkou mé předstátnicové stáže z pediatrie (rozuměj: přežila jsem čtvrtý týden a tři zbývají). Na 1. lékařské fakultě je tohle vlastně jediná stáž, kdy se dostaneme k dětem. Přitom by se nějaká ta propedeutika (výuka zaměřená na vyšetřování) do předchozích let zakomponovat jistě dala.
   Jenže proč to dělat, když pediatrie má u nás pověst nejhorší státnice a nikomu mimo studenty to vlastně nevadí 😫. Ne že by byla množstvím oproti jiným tak výrazná, jenže když se 5 let mluví o dospělácích, vzpomenout si v šesťáku, že pětina naší země jsou i děti, to jde najednou ztěžka.
 Každopádně o tom jsem psát nechtěla...

   Naštěstí jsem se i dostala k  mnoha vyšetřováním, mám za sebou novorozence, kojence a pár malých dětí. Dneska jsem měla osmiletou holčičku dokonce sama pro sebe (jako studentka medicíny na vyšetřování), holčička byla moc hodná, spolupracovala a maminka mi odpověděla na všechny otázky. Prostě ideální stáž. Až jsem si začala říkat, že už se těším na moje vlastní děti. Až jsem o tom začala mluvit nahlas. Až mi spolužáci připomněli, že nás letos čeká i stáž z gyndy... a to mě ty děti zas přejdou. Musím si ty tři týdny ještě užít, abych se na děti těšila i přes stáže na porodnicích😎

   Ale fakt se mi práce s dětmi líbí, jsou takové roztomilé a když jim při prohmatávání bříška říkáte, jaké disney hrdiny máte taky rádi, hned jako by je nic nebolelo. Jen tedy já tam s nimi projedu vyšetření, a pak si jdu zase po svých. Musím tedy dál obdivovat i pediatry, že u těch dětí neztrácí hlavu a i když jim děti nedokážou vše dokonale popsat, často jejich obtíže diagnostikují. Ne, já bych to s dětmi asi nedokázala.

Motivační

Nedávno mi došla velmi podstatná věc ohledně mého života a vnímání sebe sama.
Zjistila jsem totiž, že mám nutkavou potřebu se pořád srovnávat s ostatními. "A jakto, že on dělá tohle a já ne. Jakto, že on umí tohle a já ne. Jakto, že ona se rozhodla lépe než já, " no a tak dále a dále.
Jenže to je velmi špatný přístup, každý máme talent na něco jiného a každý máme chuť dělat něco jiného. Když tedy obdivuji něco na někom druhém, je možné, že on ale zas něco závidí mně. A je to vlastně naprosto logické, když den má jen 24 hodin, tak do něj nenarvu x aktivit, i kdybych se rozkrájela sebevíc.
Každopádně mé srovnávání se s jinými mi ubíralo možnost ocenit v něčem samu sebe. Ach jaká to vlastně škoda, když sakra žiju jen jednou. I utápění se v tom, proč jsem nějaké situace nezvládla lépe jsou hloupé a berou energii v lepším konání dál.
Tak jsem se rozhodla, zavedla jsem si sešit na 'pochvaly', budu si ho psát sama a budu tam vychvalovat sebe, zní to sebestředně? To doufám, taky to tak znít má! 😎Když se totiž budu zas někdy snižovat, jak jsem neschopná a nic nedokáži, otevřu pak tohle a sakra aby mi nedošlo, že toho mám nechat.
Zvolila jsem schválně sešit s Mimoni, abych si říkala, že já žádný mimoň teda nejsem 😂 (a taky jsem si ten sešit koupila už před rokem a měla bych ho na něco využít 😉).

Už jen vybrat správný název... egoiťáček? Moje úspěchy malé i velké? Ne, nejsi blbka? 

Oukej, na to je možná ještě dost času 😁

Vzhůru na konec

Je to tak, končí léto...
V červnu jsem nakonec nepochopitelně všechno zvládla a měla tak prázdniny se skutečně prádnou hlavou.
Úplně si pamatuji ten pocit štěstí, kdy jsem si v červenci na dovolené plavala v bazénu a jen jsem si počítala: "jeden bazén...druhý...třetí..." a takhle klidně i přes půl hodinu, protože to bylo velmi osvobozující.
V srpnu jsem dokonce jela do Portugalska na praktickou stáž v nemocnici. No tam už jsem trochu narážela, protože má červencová očistná kůra zafungovala a já tak v hlavě neměla nic. Tak jsem vymetla pár pavučin na mozku a o víkendy si užívala krásy života u oceánu.

V září jsem už ale byla zpátky v republice, s kruhem (něco jako třída na medině) jsme jeli na vodu a společně jsme si tak nad vodkou s džusem sdíleli strachy nad posledním ročníkem.

Ano ano, pět let studia mi uteklo a nyní je přede mnou poslední státnicový rok. Tedy příští týden to vypukne (to, k čemu spěji již od podání přihlášky na medinu) a já se na to snažím sbírat síly. A taky se snažím pomalu začít pracovat na mé bakalářské práci, přecijen to nestihnu napsat za jeden večer před termínem (tedy někdo to umí, ale já bych se za to styděla)

Snad do roka neskončím v psychiatrické léčebně :D

konec letního semestru

  Čím více se v letním semestru začíná dělat hezké počasí, tím více tušíte, co to znamená. Že se blíží červen a zkouškové. A když je venku dusno a fakt k padnutí, tak už víte, že je pozdě 😀

  Ale nakonec si musím letošní zkouškové moc pochválit. Do minulého týdne jsem plašila s jedinou zkouškou na medině, a tedy internou. (Pro představu těch, co si řeknou, že mám jen jednu zkoušku a tak pohoda...během celého semestru jsme jako studenti oběhali spousty oddělení za účelem nás vzdělat ve všech interních směrech jako jsou kardiologie, gastroenterologie, endokrinologie, hematologie, plicní, nefrologie a revmatologie. Už jen ty názvy musí laikovi říct, že toho prostě je mraky a ono taky je. A u zkoušky se můžou zeptat úplně na cokoli, takže naučit se pár vět ke každé z 80-ti otázek nemusí vůbec stačit)

  Učení na internu mi tedy vzalo dost času, a přesto jsem pár dní před zkouškou měla pocit, že jsem to v životě neviděla. Popsala bych učení v pár citacích (a po konzultaci s mými spolužáky z medicíny jsme se až smáli, kolik toho prožíváme všichni stejně):

• Četla jsem to vůbec? No je to sice podtrhané a zvýrazněné...ale určitě jsem to nečetla!
• Řeknu si, že zkoušku mám o týden dřív a pak budu mít týden na opáčko. Takže to abych prošla 16 otázek dennně....dobře, tak ji mám jen jako o pár dní dřív....kurňa to nestíhám ani do toho opravového data...
• Usnula jsem u učení a zdálo se mi o tom, jak mě honí nějaká psycho holka a chce mě zabít...pak jsem se vzbudila, uviděla učebnici a přála si, ať se mohu k té holce vrátit 😂
• Během vyšetřování pacientů mě vyklepávání orgánů moc nebaví, ale když jsem potřebovala odhadnout, kolik energeťáku mi zbývá, to jsem najednou byla mistr vyklepávač!
• Jestli přečtu ještě další slovo, už se opravdu pozvracím!
• Nevím, co to znamená, pak to dohledám, pak se na to kouknu...já se na to pořád ještě nekoukla a už to nestíhám, nesmí se na to zeptat, nezeptají se na to, nenene...
• Snad to budou benigní zkoušející.

  Nakonec jsem si vytáhla krásné otázky a zkoušející se ptali velmi prakticky a já se u zkoušky zas někdy cítila velmi příjemně. Jako kdybych se na to snad i učila, nebo co 😀

  A tenhle týden vyřizuji zbytek zkoušek. Včera jsem byla na Technologiích 2, které se týkají obrábění. No po zadání 4 otázek jsem myslela, že si to můžu jít rovnou hodit. Že k čemu jsem se učila všechny možný metody obrábění a materiály, když se mě na to nikdo neptá. Ale překvapivě jsem i dost vykouzila (děkuji mému mozku, že se někdy naučí i více, než si myslím) a u ústní se zkoušející velmi prakticky ptal, že opět jsem měla ze zkoušky super pocit! Navíc bylo hezké vidět, jak je z každé odpovědi, kde je vidět, že přemýšlím, jak je z ní téměř nadšený.

  Teď mi zbývá už jen SK2 (strojírenské konstruování), což je předmět z loňského roku, ehm. A když ho něudělám, jsou mi nějaká ta áčka, béčka a ostatní splněné zkoušky ze druháku úplně k ničemu. Ale to se nestane, nemohu přeci přestat být medičkou na strojárně 😘

"medical student"

Asi nikdo se se mnou nebude hádat, že medici toho mají během studia fakt mraky a mraky k učení. Pěkně se začne anatomií, přes fyziologii, patofyziologii a patologii, následně (u těch "šťastnějších") až k té interně, pediatrii a chirurgii.
Pro mě i dost mých spolužáků byl proto tento obrázek vždy výstižným a spíše než smích u nás vyvolával ten pocit "jo, to znám...."

Ale musím uznat, že když vás na kterékoli jiné škole zahltí úkoly, které ani nemusíte odkládat a stejně se vám nakupí... Tak si prostě i tito studenti dají nějakou tu nocovku, aby dohnali veškeré resty. Tím pak vlastně kazí tu pointu tohoto vtipu o medicích :D

A protože se blíží zkouškové, přeji všem studentům dlouhé noci, kdy toho doženou co nejvíce ;)

Které auto si vybrat, hm?

Nedávno jsme se na hodině ekonomiky učili skvělou věc - vícekriteriální rozhodování. Vesměs jde o to, že se potřebujete rozhodnout mezi danými produkty a vy si takto určíte, které parametry jsou pro vás důležitější než jiné.

Abychom se to hezky naučili na příkladu, rozhodovali jsme se mezi čtyřmi vozy a měli si určit pořadí, zda je pro nás důležitá třeba spotřeba, zrychlení, velikost kufru...nebo....cena. Když se tak zadíváte na ty "obyčejné" ceny kolem 400 000, tak vám samozřejmě prolétne hlavou, že na to si asi nikdy nenašetříte.

Takže asi než se patlat s nějakými tabulkami kritérií, radši skromně řekněte: "Ne, mně přeci stačí lítačka!" :D

Hodina zoologie

   Pro tento týden jsem změnila své působiště a místo na karlák se každé ráno táhnu až do nemocnice v Krči, do Thomayerovky.

   Tato nemocnice, ač z venku nevypadá úplně libově, je v dosti částích renovovaná a uvnitř to už nepůsobí tak zle. Každopádně její specialitou je místní fauna, kdy se po areálu volně pohybují mufloni a srnky.

   Až se vám pak může stát, že sice máte stáž na oddělení, kde vám doktorka u počítače horlivě něco vysvětluje na rentgenových snímcích....jenže vy prostě máte hodinu zoologie a koukáte ven z okna na to, jak se pohybují mufloni. Po delším sledování totiž třeba odhadnete, kdo je spíše šéfem, kdo se koho bojí a kdo je prostě dement, co se snaží přes plot dostat do chráněných částí 😂. Pak můžete mít další štěstí i na to, že přiběhne parta srnek, a to už nějaké poučky o hrudní punkci jdou totálně mimo vás.

   Každopádně, vždycky mě ráno fascinuje fronta aut, co čekají na průjezd do areálu...mít tam auto, celou dobu bych se modlila, že si to moje zrovna nevybere nějaký z těch dementů 😊

Začal letní semestr

Začal první týden letního semestru. A mně se vůbec nechce do učení, tak jsem si vzpomněla na další možnost prokrastinace, hned po umytí nádobí, seřazení věcí na stole a vytištění seznamu otázek ke zkoušce :D

Předcházející tři týdny jsem měla zkouškové, které často znamená, že se najde i chvilka volna. No, kéž by :D První týden jsem dodělávala zkoušky na medicíně a zbylé dva jsem kombinovala zkoušky na strojárně a praxi z gyndy a porodnictví.

Bylo opravdu super trávit dopoledne na porodním, vidět zrození těch maličkých človíčků... a odpoledne přijít domů, otevřít mechaniku a počítat nějaké rovnováhy sil (či co jsem to tam vůbec počítala?) :D
Nakonec jsem ale nějaké to volno měla, ve výsledku to dělalo tak tři dny a dvě odpoledne! Juhů, jsem to fakt šťastný člověk :D
Nakonec je vlastně první týden semestru s budíkem až na 7:10 o tolik příjemnější než ten o praxi v šest. Vždyť už je ráno dokonce světlo! A učení...no co, to nerozlišuje semestr a zkouškové, toho je prostě pořád mraky a mraky...jen si pořád říkám, kdy už přijde ten víkend a budu moci odsunout povinnosti na nedělní večer, jo, to mám v plánu každý víkend!  (a určitě nejsem sama ;) )

No dobře, stejně si tu pláču zbytečně, navíc, jak mi říká maminka: "ale vždyť sis to vybrala sama, tak na co si stěžuješ", a co, vždyť má pravdu :D