Zjistila jsem totiž, že mám nutkavou potřebu se pořád srovnávat s ostatními. "A jakto, že on dělá tohle a já ne. Jakto, že on umí tohle a já ne. Jakto, že ona se rozhodla lépe než já, " no a tak dále a dále.
Jenže to je velmi špatný přístup, každý máme talent na něco jiného a každý máme chuť dělat něco jiného. Když tedy obdivuji něco na někom druhém, je možné, že on ale zas něco závidí mně. A je to vlastně naprosto logické, když den má jen 24 hodin, tak do něj nenarvu x aktivit, i kdybych se rozkrájela sebevíc.
Každopádně mé srovnávání se s jinými mi ubíralo možnost ocenit v něčem samu sebe. Ach jaká to vlastně škoda, když sakra žiju jen jednou. I utápění se v tom, proč jsem nějaké situace nezvládla lépe jsou hloupé a berou energii v lepším konání dál.
Tak jsem se rozhodla, zavedla jsem si sešit na 'pochvaly', budu si ho psát sama a budu tam vychvalovat sebe, zní to sebestředně? To doufám, taky to tak znít má! 😎Když se totiž budu zas někdy snižovat, jak jsem neschopná a nic nedokáži, otevřu pak tohle a sakra aby mi nedošlo, že toho mám nechat.
Zvolila jsem schválně sešit s Mimoni, abych si říkala, že já žádný mimoň teda nejsem 😂 (a taky jsem si ten sešit koupila už před rokem a měla bych ho na něco využít 😉).
Už jen vybrat správný název... egoiťáček? Moje úspěchy malé i velké? Ne, nejsi blbka?
Oukej, na to je možná ještě dost času 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat