Tak už jsem za půlkou mé předstátnicové stáže z pediatrie (rozuměj: přežila jsem čtvrtý týden a tři zbývají). Na 1. lékařské fakultě je tohle vlastně jediná stáž, kdy se dostaneme k dětem. Přitom by se nějaká ta propedeutika (výuka zaměřená na vyšetřování) do předchozích let zakomponovat jistě dala.
Jenže proč to dělat, když pediatrie má u nás pověst nejhorší státnice a nikomu mimo studenty to vlastně nevadí 😫. Ne že by byla množstvím oproti jiným tak výrazná, jenže když se 5 let mluví o dospělácích, vzpomenout si v šesťáku, že pětina naší země jsou i děti, to jde najednou ztěžka.
Každopádně o tom jsem psát nechtěla...
Naštěstí jsem se i dostala k mnoha vyšetřováním, mám za sebou novorozence, kojence a pár malých dětí. Dneska jsem měla osmiletou holčičku dokonce sama pro sebe (jako studentka medicíny na vyšetřování), holčička byla moc hodná, spolupracovala a maminka mi odpověděla na všechny otázky. Prostě ideální stáž. Až jsem si začala říkat, že už se těším na moje vlastní děti. Až jsem o tom začala mluvit nahlas. Až mi spolužáci připomněli, že nás letos čeká i stáž z gyndy... a to mě ty děti zas přejdou. Musím si ty tři týdny ještě užít, abych se na děti těšila i přes stáže na porodnicích😎
Ale fakt se mi práce s dětmi líbí, jsou takové roztomilé a když jim při prohmatávání bříška říkáte, jaké disney hrdiny máte taky rádi, hned jako by je nic nebolelo. Jen tedy já tam s nimi projedu vyšetření, a pak si jdu zase po svých. Musím tedy dál obdivovat i pediatry, že u těch dětí neztrácí hlavu a i když jim děti nedokážou vše dokonale popsat, často jejich obtíže diagnostikují. Ne, já bych to s dětmi asi nedokázala.
Žádné komentáře:
Okomentovat