Veletrh práce

Včera na strojárně proběhla iKariéra a dnes zas na 3.LF trimed job veletrh nemocnic. Vlastně je tu podobnost. Doktorů je málo a tak se o ně nemocnice tahají a lákají si je k sobě už jako studenty (stipendia, hmmm). Ale ono je málo i těch strojařů a tak i oni jsou již na škole lákáni do různých firem.

Srovnávat to tu nechci, na strojárně to teď nebyl moc veletrh a navíc jsem se o to moc nezajímala. Srovnám jen fotku vchodů, protože to mě pobavilo nejvíce.

Asi není nutné psát, která fotka je z které fakulty...😂

Každopádně na tom medickém veletrhu jsem nějakou delší chvíli byla a vyslechla si pár zajímavých prezentací a přednášek.

Když už se člověk dostane do šesťáku, asi už je velká šance to dokončit. Jenže co pak? Od léta jsem udělala pokrok a aspoň si již vybrala obor 😎 A tak přichází další otázka, kam? 

Kam že se po škole vydám... Státní nebo soukromý sektor? Praha, větší město, menší město? To jsem nakonec asi stějně nedořešila, ale aspoň jsem si rozšířila povědomí o tom, jak to chodí po škole (a jak ta situace vůbec není lehká a jednoduchá, a už vůbec ne rychlá).

A ještě jedna otázka mě napadla, mám si strojárnu psát do životopisu? Nebo by to vyvolalo až moc otázek, na které bych nechtěla odpovídat?

Jó, atestace, to bude ještě srandy...

Pedi-a-trie

Kdo kdy zažil státní zkoušku z pediatrie, dá mi jistě za pravdu, že to je psycho.

Už jenom těch 7 týdnů dlouhá výuka vám poslední dny přijde jako peklo. Chcete sedět doma na zadku u učení a ne chodit na oddělení po pacientech, kteří jsou většinou již zaláčeni.

Začnu pár slovy o stážích, ty fakt musím pochválit, vždy jsme věděli, kde máme být, vždycky někdo věděl o nás a měl na nás čas, věnoval se. Opravdu všichni se snažili předávat své znalosti a jiná moudra, aby z nás odchoval lepší studenty a budoucí doktory.
Přednášky byly vesměs taky kvalitní. Ale nemohla bych se nezmínit o přístupu jisté známé ikony na naší fakultě. Protože chtít studenty vyhazovat z nepovinné přednášky, říkat nám, že jsme vlastně hrozně hloupí ("jak jste se dostali až do šestého ročníku?!"), no a ještě pak vyžadovat písemnou omluvenku za naší nepřítomnost na jeho poslední (opět opakuji-nepovinné) přednášce. Slovy mé kamarádky "Co bychom asi tak dělali týden před státnicí..." bych naznačila odpověď těm, co by si třeba mysleli, že jsme jeli na výlet do ZOO. Ale nebudu tuto ikonu dál kritizovat, je to člověk zamilovaný do svého oboru, co jen nechápe, že my jsme jen studenti.

Každopádně na státnici jsem se učila asi nejvíc za celé své studium. Poslední týden jsem mimo nemocnici byla jen doma a střídala učení se spánkem a jídlem. Proto jsem měla den před státnicí úplně největší krizi, kterou jsem kdy zažila. Prostě nečekáte, že po měsíci tvrdé práce nemáte nejmenší pocit, že byste něco uměli a koukáte do těch otázek se slovy, že: "tady bych neřekla ani slovo". Nikdy jsem se na zkoušku nevyspala tolik jako na tuto, protože už prostě nemělo cenu to hrotit, 40 tripletů se za noc nedoučíte.

Na státnici jsem šla s pocitem, že ať je to rychle za mnou, stejně si to ještě zopakuji, tak ať mám už aspoň teď chvilku volna.
A pak jsem si vytáhla krásné otázky.... což ale není šťastný happy end, žili šťastně, blabla...

Všichni známe ty historky, že co jsou studenti schopni říct za blbosti u zkoušek a všichni se tomu smějeme, jak si myslíme, že nám se to nikdy nestane.
A mně se to stává celkem pravidelně, že melu takové hovadiny, až se mi hlavou honí, že bych se už dávno vyhodila, jen abych se nemusela poslouchat.
A tady to byl přesně ten případ. Doteď myslím na ty vyřčené hlouposti a vlepila bych si tak tucet facek za to, jak jsem schopná zazdít měsíc bez života během pár vět.

Naštěstí jsem se z toho nějak vybabrala a teď můžu konečně zahodit mozek a říkat si, jak je to super, že ten stres nezažiji znova (považuji jiné státnice za "jiný" stres 😅).

Všem, co vás Pediatrie čeká, přeji mnoho sil a chápavé okolí. Hrábne vám, protože tak to prostě je. Ale zvládnete to! 💋

Velké radosti malého vítězství

Již minulý rok, tedy ve 2. ročníku strojárny, jsem si vybrala skvělou bakalářskou práci, která má v sobě něco z technologií a něco z medicíny. Navíc byla u skvělého vedoucího, se kterým jsme si nad pojetím práce už v květnu domluvili.

Ale to bych nebyla já, abych to nějak nezkomplikovala.

Ve třetím ročníku si totiž vybíráme ještě čtveřici předmětů navíc s tzv. označením Oborové předměty. A i když jsem si celé prázdniny jasně myslela, že si je dám na ústavu technologií, nakonec jsem se rozhodla pro ústav ekonomiky. Dokonce jsem si měnila předměty na studijním oddělení a měla z toho fakt radost, že ty předměty jsou více ekonomické (to se využije všude, ne?!) a že tam je i ta matika.

ALE, součástí těchto předmětů je Oborový projekt a ten má úzkou vazbu na balalářku...

No po měsíci trápení jsem dnes byla u proděkana a ten řekl, že si můžu zažádat o změnu ústavu pro ten oborový projekt.
A jak jsem byla ráda, že jsem se tam i přes učení na státnici vykopala, neb termín možných úprav rozvrhu končí v pátek.

To, že můj vedoucí bakalářky do konce týdne na ústavu nebude pro podpis na žádost, je již třešničkou na dortu, která se hned vyřešila zastoupením jeho kolegy.

A tak jedu zpátky dom, šťastná, jak jsem vyřešila problém, který jsem si stejně způsobila sama. No a vzhůru zpátky k učení, proč jen je toho tolik....

Ale jde to lépe, když se o vás někdo stará a nenechá vás bez sladkého ^_^