Můj první kongres

   Objevila jsem novou skvělou věc na tom, být doktorem. A to: kongresy! 😍 Spolužačka z medicíny se ptala, zda někdo z našeho kruhu nejde na Diabetologické symposium. Tak jsem si to hned vyhledala a jelikož to bylo z pátka na sobotu, řekla jsem si, že proč to nezkusit.  Mé další překvapení bylo, že to bylo zdarma a tak jsem to vůbec nemusela řešit s vedením, zda by mi na to nepřispěli 😁

   V pátek jsem hned z práce jela do Prahy na Holešovice. A i když to na Dejvice bylo pěšky hodinu, tak jsem se pro to rozhodla. Za prvé to byla trocha zdravého pohybu (kterého teď při stěhování a práci zrovna moc není) a za druhé, projít se Stromovkou na podzim má prostě obrovské kouzlo!

Dobře, uznávám, že na fotkách ta Stromovka nevypadá nijak k světu, ale opak je pravdou! Takže pánové, na další romantiš procházku vyrazte s dívkami sem! ☝ 

   Na dejvicích jsem se před hotelem Diplomat sešla s tou kamarádkou (logicky, neb tam se ta akce konala🙆). Uvnitř nám na krk dali visačky se jménem a samozřejmě i s titulem MUDr. (a tak jsme si hned udělaly fotku a daly ji na fb, abychom si připadaly vele-důležitě 😎). Dále jsme se daly do kafe, dortíků a sendvičů...no prostě jsme si to užily, aniž by akce ještě vůbec začala. 

Malá obrazová ochutnávka svačinek.

   Ve velkém sále jsme si sedly dost dozadu a komentovaly jsme to jako 'školní syndom', aby  se nás nejlépe nikdo na nic neptal. Naštěstí to fakt byly hlavně přednášky...ale s dosti grafy, výsledky výzkumů, no a bylo toho na nováčky trochu moc. "Trochu jsme se přecenily...," špitla mi kámoška už u třetího grafu 😴

   Řečníci se střídali asi po půl hodinách a každý mluvil o něčem trochu jiném. A teda něco málo jsem si odnesla, ale doufala jsem, že v sobotu to snad pro mě osobně bude přínosnější (bez triliónu grafů a procent).

Další ochutnávka, tentokrát i s jejich srdíčkovou dekorací 💕

   Přespávala jsem u jiné kámošky v Praze, protože jsem svou přítomnost v hlavním městě musela zužitkovat na maximum. Navíc musím říct, že při odstěhování se do malého města a návratu do toho hlavního, člověk opravdu oceňuje pražskou hromadnou dopravu, kdy si to nejezdí totálně jak chce😅

   V sobotu jsme měly 5 workshopů, které naštěstí nebyly až tak interaktivní. Většina se mi líbila, nejlepší byl pro mě na téma diabetické nohy, protože je to velký problém a když jsem viděla ty různé novinky a metody léčby, doslova se mi rozsvítily oči. Fakt, co ti lidi nevymyslí! Zazněly slova i o červech a podtlaku. A když jsem viděla fotky výsledků, byla jsem na lidskou práci v tomhle oboru fakt pyšná.

  A ještě bych zmínila workshop s diabetology, kteří si připravují vlastní materiály pro své pacienty. Bylo krásné vidět, že když jim zahraniční materiály přišly moc složité pro pacienty, prostě si udělali své a navíc pak mají lepší výsledky u pacientů (pro ně prostě čím lehčí věci jsou, tím lepší a větší šance, že to dodrží 😆 ). Trochu mě do té diabetologie nalákali, to nebudu lhát...

   Z oběda jsem byla opět rozčarovaná, protože jak jsem nebyla na večeři, tak jsem tohle all-in moc nečekala. Ale stejně u mě hrály prim dortíčky a ovoce, takže to bych tu raději neprezentovala 😇.

Názvy jednotlivých sálů byly až "světové" 😄

   Takže při celkovém zhodnocení se mi to prostě líbilo, nepovažuji to za úplnou ztrátu času, určitě jsem se něčemu novému přiučila. Kór na motivační přednášce od jednoho psychiatra, který nám kladl na srdce, abychom špatná rozhodnutí pacientů nebrali jako svá selhání. Asi si to někam napíšu, abych na to nezapomněla, protože když do pacientů něco "hustím" půl hodinu a oni mě nakonec stejně neposlechnou... z toho bych asi vyhořela raz, dva.

   V závěru.... jsem zvědavá, jak dlouho budu jezdit na kongresy jen za osobním rozvojem, a kdy z toho budu chtít hlavně setkání s přáteli v hezkém prostředí 😁

Ach ty začátky

Když se blížil konec mých 'posledních prázdnin v životě', vůbec jsem si to nechtěla přiznat. Po 5+8+6 letech studia (matematická vložka k procvičení vašeho mozku) mě jako čeká konec studentských let a nastane čas práce? Jako že budu DOSPĚLÁ?😵

A když byl víkend před nástupem, obepsala jsem spousty svých přátel zprávami s dotazy, jaký byl jejich první den, čeho se mám bát a co se mám učit?!

Každý měl trochu jiné zážitky a bylo mi spíš řečeno, že pak se budu učit za chodu a teď ať si dám klidně ještě klid. A nejlepší byla zpráva od kamaráda "tak to si dneska dej pořádnýho panáka" 😎
Panáka jsem nechala až na pondělní večer, abych aspoň věděla, co mám zapíjet 😇

PONDĚLÍ RÁNO - NÁSTUP
V pondělí jsem velmi rychle musela naskočit do rozjetého vlaku. Pro mě úplně nový nemocniční systém a rovnou jsem dostala přidělené pacienty, které se mnou doktorka prošla a hned mi říkala, co kam psát. Zabralo to asi jen hodinu, ale bylo to pro mne takové množství nových informací, že mi div nepraskla hlava.

A stejně nejdůležitější část dne byl oběd a ten byl vynikajicí. V dalších dnech jsem pochopila, že se mi pracovní doba rozdělila na 'Co musím udělat před obědem' a 'Co počká na po-o'...🙌

Už třetí den si mě vzal jeden doktor na výpomoc na příjem. Tam jsem pochopila, proč je dobré do hlavy dostat celou medicínu a neztrácet čas googlením, co je který prášek a na jakou nemoc neopomenout při diferenciální diagnostice (jako v Dr.House, jaká choroba při daných problémech přichází v úvahu). Navíc jsem byla hrozně pomalá a u fyzikálního vyšetření byla až moc poctivá.

Zbytek týdne jsem se starala o mé pacienty, tiskla si a opakovala přehledy léků a snažila se prakticky používat znalosti ze školy. Je to těžké a možná ještě těžší, než jsem si představovala😖

Nemohu si ale stěžovat na mé pracovní okolí, i když se na všechno zeptám třikrát, všichni mi poradí a pomůžou.  Navíc jsem konečně naměřila tlak rtuťovým tonometrem 👍👌 On je totiž rozdíl ho měřit na čtyřlůžáku se 6ti mediky a pobíhajícími sestrami, nebo na jednolůžáku, kde vás nikdo neruší, protože paní doktorka přeci pracuje 😀

Zapíjení přežití prvního pracovního týdne

Ale teď upřímně. Jako studentka medicíny jsem byla lajdák a i mé známky o tom vypovídaly. Jenže já nesnášela systém výuky na 1.LF a ještě víc jsen nesnášela zahlcování detaily v oborech, které nevyužiji snad ani na konzilia. Teď se ale chci snažit. Fakt se chci a musím se začít rychle adaptovat na pozici doktorky, abych si nikdy nemusela vyčítat, že jsem toho mohla vědět a udělat víc. Chci být dobrá 💪

A ani nevím, zda nakonec budu rehabilitační doktorkou, protože abych se teď 3 roky (nezahrnující případnou mateřskou) snažila být dobrá v interně... tak asi se mi nebude chtít začínat 'od nuly' v rehabilitaci 😅 Vše ukáže čas, kam mě mé sny zavedou!