pátek 23. března 2018

Řízi, řízi, sklapel ostrý... aneb státnice za mnou

  Osobně moc nemusím statusy mediků s hodnotou zlomku doktora. Že nevíte, o co jde? Tak to nemáte v přátelích asi žadného medika! 😮
  Takový status může vypadat: 'Jsem 3/6 doktor!', no a teď, co to znamená? Záleží dle ročníku, pokud je daný medik ve třeťáku, tak má hotový třetí ročník ze šesti celkových. A pokud je šesťak, tak má hotové tři státnice ze šesti. You're welcome 😎
  A když jsem Vám to tak hezky vysvětlila, zasdílím si svou radost, že jsem 4/6 doktor (ne, pořád mám k těm zlomkům odpor 😅), aneb CHIRURGIE POKOŘENA.

  Pokud jste v začátku ledna četli můj blog, tak jste možná zaznamenali mé vyhození ze státnice. Tento článek jsem psala hlavně jako podporu těm, které někdy vyhodili a vyhodí, aby věděli, že v tom nejsou sami a není to konec světa. Na medicíně je to naprosto běžná věc (blbě se vyspíte vy či zkoušející, vzájemně si nesednete, vylosujete si blbé otázky... a tak dále včetně toho, že jste se to prostě nenaučili 🙈). Na jiné škole asi může platit podobné, ale nemohu moc soudit, na strojárně Vám například nemusí sednout test.

  Já se po tomto vyhození orientovala na zkouškové na strojárně a tam si i vylepšila náladu nějakými áčkami ze zkoušek (byla celkem vydřená a na áčka normálně nejedu, proto jsem na ně pyšná 😏). A pak přišla stáž z gynekologie, státnice z gynekologie...a najednou tu bylo asi 17 dní přípravy na druhý pokus z chirurgie.
  Že to je žalostně málo, je jasné, ale další opravné termíny až v červnu motivovaly mě i mé kolegy, abychom to teď nahrotili.

  Den "před" byl katastrofální a já si dokonce řekla o doprovod na zkoušku (taky jsem si řekla o uříznutí ruky/nohy, ale to mi nebylo splněno), protože jsem už nechtěla zažít pocit jediné vyhozené, která je najednou sama a nemá komu plakat na rameni (=jsem cíťa 😭)

 
sladká podpora na noc před zkouškou

Průběh zkoušky peklem👇
  Vylosovala jsem si otázky a na potítku jsem měla najednou úplné okno 👀. A zároveň si tam zkoušející před námi povídali, jak minulý týden někoho vyhodili a co všechno nevěděl, cituji: 'Já ani nechápu, jak se někteří mohli dostat až do šestého ročníku!' A já si v hlavě na svůj účet říkala úplně to stejné... naštěstí při hluboké depresi se otevřela nějaká tajná dvířka v mozku a já si vybavila záchytné body vylosovaných otázek. (Díky mozku 💕)
  Když vynechám část rentgenu a nástrojů, tak jako první jsem byla zkoušena z cévní chirurgie. Tam bych se nejradši propadla hanbou, jak to ze mě doktor musel páčit a já mu hrozně děkuji za trpělivost. To je tak, když si ze strachu nad jinými otázkami ani neuděláte přípravu té poslední 😊
  A pak to přišlo, z obecky a traumatologie mě měl zkoušet doktor, který mě minule vyhodil (právem, uznávám, nechala jsem se rozhodit), říkejme mu třeba lord. Třásla jsem se, a snad i pozdrav jsem řekla dvakrát, kdyby ten první náhodou neslyšel 🙈, ale pak to šlo. Řekla jsem základní definice, rozdělení, vlastnosti a najednou se na mě lord usmíval a já se začala uklidňovat. Pak mi i zapsal známku a jen tak mi vyprávěl historky z jeho mládí.

  Pořád ale nebylo vyhráno a když mě nechal jít k poslednímu zkoušejícímu na 2 otázky, tak ten zrovna nemohl. Pak měl telefonát a na chvilku odešel... mezitím lord dozkoušel posledního studenta a když zjistil, že já tam pořád čekám, tak mě dozkoušel,v půlce se teda vrátil ten s telefonátem, takže jsem si je užila hezky oba. Prostě fakt smůla nakopaná další smůlou do zadku.
  Takže jsem vyšla na chodbu zapocená snad úplně všude, ale věděla jsem, že dneska (!), dneska už mě nevyhodí!
  A ano, při verdiktu jsme všichni dostali za dva, a protože jsme všichni byli na druhý pokus, tak naše kameny spadlé za srdcí byly slyšet snad i na druhém konci planety. 💪💪💪

 Pak musela přijít sladká odměna a večer ještě sladší (nebo spíš sytější 🍔)


Takže prostě, nikdy se nevzdávejte. A to, že Vás nějaký zkoušející napoprvé vyhodí, ještě neznamená, že se tak stane znova. Naděje umírá poslední (na posledním pokuse státnice a v případě zkoušek až na třetím pokuse druhého zápisu, dřív ne!)  🙆

 
a tohle je moje poslední šance, jak si udělat přehled v základech šití, byla jsem asi fakt zoufalá 😱

pondělí 12. března 2018

Jak na gynekologii (ne)otěhotnět

Stáž z gynekologie a porodnictví měla spousty dobrých vlastností a ty je nutno chválit i veřejně 👏

Začala bych samotnými prostory, Apolinář je nádherné místo, které na vás v každém místě dýchá atmosférou. Jak o tomto místě řekla má kamarádka: "Nemůžeš odtamtud odejít, aniž by sis neudělala alespoň jednu fotku," a měla pravdu, za 4 týdny stáže jsem nashromáždila hromadu fotek 😊

Je to místo, kterému všichni budeme do konce života říkat Bradavice... (i proto, že najít občas nějaké ambulance byl tvrdý oříšek, skoro jak kdyby šlo o pohyblivé schody!)

Navíc bylo super mít zas někde šatny a netahat každý den s sebou plášť a přezůvky (protože to je jinak velmi neskladná věc, a to i do velké a nekonečně hluboké dámské kabelky!) I když byla šatna mrňavá a z převlékání se tam se stal doslova boj o život (a o nevypíchnuté oko 😖 ), tak mě každé ráno přivítala tahle nálepka a já si vždy říkala, že tou školou už nějak prosurfuji 😎


Dalším bonusem stáže byly kvalitní stáže a přednášky. Už první den na sále mě překvapilo, jak se nám doktoři hned věnují a vše vysvětlují, plus na odděleních a ambulancích jsem se též setkala spíše s aktivním přístupem, což bylo skoro až neuvěřitelné (pro nemediky - jindy se před mediky doktoři schovávají všude možně a naprosto doslovně před námi utíkají 💬)
Přednášky byly kvalitní i díky systému hodnocení, které bylo sice ke konci až otravné, ale zas jsou z toho cítit pokroky. "Hlasovací zařízení" jsme dokonce vyzkoušeli ve dvou typech, no a musela jsem samozřejmě vyzkoušet, zda fungují i ostatní tlačítka... (jo, jak dospělé 💁)

A zpátky k názvu článku. Po stáži z pediatrie jsem byla úplně zamilovaná do miminek a spolužáci se smáli, že mě to na gynekologii přejde... no a nepřešlo! A nebyla jsem sama. Je to zvláštní stav, kdy koukáte na přirozený porod a vůbec si nepřipouštíte, že to malé stvoření takhle projde i vámi... jen slintáte nad to mimi a "ťuťuňuňu" je to jediné ve vaší hlavě 💕 (tedy rada pro dětí-chtivé pány, jejichž partnerky se na "to" ještě necítí... pošlete je na oddělení šestinedělí, tam je ta mimča a spokojené maminky odbourají a už večer budou všechny antikoncepční prostředky v koši 😀 No a nebo naopak přibudou nové, účinnost této metody donucení je vlastně nevyzpytatelná......)

Následuje nuda ohledně státnice👇
Ke konci stáže probíhala praktická zkouška, u které se mě examinátor zeptal na znalosti, které jsem během stáže pochytala a já se najednou cítila mega chytrá. Bohužel daný pocit netrval dlouho, a už ten večer jsem si při učení na státnici uvědomila tu bezradnost v množství otázek (dohromady krásných 200) a nutných vědomostí ke splnění daného předmětu.
A pak nadešel onen den. Den kdy jsem se dokonce pomýlila v čase zkoušky a místo předstihu jsem přišla o chvilku později (což ale nevadilo, protože nás na ten čas bylo asi 13 a dovnitř šli zatím jen 4). Ale normálně jsem člověk, co si všechno zkontroluje minimálně 3x, tedy už tato chyba vám může nastínit, jak mimo jsem byla😐.
Asi nikdy mi nebylo před zkouškou takhle špatně. Zpětně mi došlo, že to bylo hlavně tím, že už jsem si nechtěla dovolit další selhání jako u chirurgie. Že to potřebuji dát, abych se pak mohla soustředit na opravný termín té chirurgie... a to byl najednou neskutečný tlak, který mě dostal do pěkného nechutenství.
Vylosované otázky nebyly žádnou hitparádou, ale byly tam na "výběr" i větší hrůzy, takže na potítku jsem si hezky vytříbila myšlenky a říkala si, že to snad dopadne. No a dopadlo, uf uf, gynekologie je tedy už taky za mnou a já se mohu soustředit na ty další povinnosti💚.


A jako po každé velké zkoušce, i tento večer mě čekalo uklízení. Protože ten nashromážděný bordel, jako třeba obaly od čokolád, bonbonů, hrníčky od kafe, to všechno se samo neuklidí a kdo by se tím zabýval během využívání každé minuty k učení se 👀

Závěrem
Vzhůru do posledních pár týdnů na této škole (už odškrtávám každý den 👊), a všem šesťákům přeji klidnější státnice, než jsou ty mé 👼