medička na strojárně: Řízi, řízi, sklapel ostrý... aneb státnice za mnou

Osobně moc nemusím statusy mediků s hodnotou zlomku doktora. Že nevíte, o co jde? Tak to nemáte v přátelích asi žadného medika! 😮

Takový status může vypadat: 'Jsem 3/6 doktor!', no a teď, co to znamená? Záleží dle ročníku, pokud je daný medik ve třeťáku, tak má hotový třetí ročník ze šesti celkových. A pokud je šesťak, tak má hotové tři státnice ze šesti. You're welcome 😎

A když jsem Vám to tak hezky vysvětlila, zasdílím si svou radost, že jsem 4/6 doktor (ne, pořád mám k těm zlomkům odpor 😅), aneb CHIRURGIE POKOŘENA.

Pokud jste v začátku ledna četli můj blog, tak jste možná zaznamenali mé vyhození ze státnice. Tento článek jsem psala hlavně jako podporu těm, které někdy vyhodili a vyhodí, aby věděli, že v tom nejsou sami a není to konec světa. Na medicíně je to naprosto běžná věc (blbě se vyspíte vy či zkoušející, vzájemně si nesednete, vylosujete si blbé otázky... a tak dále včetně toho, že jste se to prostě nenaučili 🙈). Na jiné škole asi může platit podobné, ale nemohu moc soudit, na strojárně Vám například nemusí sednout test.

Já se po tomto vyhození orientovala na zkouškové na strojárně a tam si i vylepšila náladu nějakými áčkami ze zkoušek (byla celkem vydřená a na áčka normálně nejedu, proto jsem na ně pyšná 😏). A pak přišla stáž z gynekologie, státnice z gynekologie...a najednou tu bylo asi 17 dní přípravy na druhý pokus z chirurgie.

Že to je žalostně málo, je jasné, ale další opravné termíny až v červnu motivovaly mě i mé kolegy, abychom to teď nahrotili.

Den "před" byl katastrofální a já si dokonce řekla o doprovod na zkoušku (taky jsem si řekla o uříznutí ruky/nohy, ale to mi nebylo splněno), protože jsem už nechtěla zažít pocit jediné vyhozené, která je najednou sama a nemá komu plakat na rameni (=jsem cíťa 😭)

sladká podpora na noc před zkouškou

Průběh zkoušky peklem👇

Vylosovala jsem si otázky a na potítku jsem měla najednou úplné okno 👀. A zároveň si tam zkoušející před námi povídali, jak minulý týden někoho vyhodili a co všechno nevěděl, cituji: 'Já ani nechápu, jak se někteří mohli dostat až do šestého ročníku!' A já si v hlavě na svůj účet říkala úplně to stejné... naštěstí při hluboké depresi se otevřela nějaká tajná dvířka v mozku a já si vybavila záchytné body vylosovaných otázek. (Díky mozku 💕)

Když vynechám část rentgenu a nástrojů, tak jako první jsem byla zkoušena z cévní chirurgie. Tam bych se nejradši propadla hanbou, jak to ze mě doktor musel páčit a já mu hrozně děkuji za trpělivost. To je tak, když si ze strachu nad jinými otázkami ani neuděláte přípravu té poslední 😊

A pak to přišlo, z obecky a traumatologie mě měl zkoušet doktor, který mě minule vyhodil (právem, uznávám, nechala jsem se rozhodit), říkejme mu třeba lord. Třásla jsem se, a snad i pozdrav jsem řekla dvakrát, kdyby ten první náhodou neslyšel 🙈, ale pak to šlo. Řekla jsem základní definice, rozdělení, vlastnosti a najednou se na mě lord usmíval a já se začala uklidňovat. Pak mi i zapsal známku a jen tak mi vyprávěl historky z jeho mládí.

Pořád ale nebylo vyhráno a když mě nechal jít k poslednímu zkoušejícímu na 2 otázky, tak ten zrovna nemohl. Pak měl telefonát a na chvilku odešel... mezitím lord dozkoušel posledního studenta a když zjistil, že já tam pořád čekám, tak mě dozkoušel,v půlce se teda vrátil ten s telefonátem, takže jsem si je užila hezky oba. Prostě fakt smůla nakopaná další smůlou do zadku.

Takže jsem vyšla na chodbu zapocená snad úplně všude, ale věděla jsem, že dneska (!), dneska už mě nevyhodí!

A ano, při verdiktu jsme všichni dostali za dva, a protože jsme všichni byli na druhý pokus, tak naše kameny spadlé za srdcí byly slyšet snad i na druhém konci planety. 💪💪💪

Pak musela přijít sladká odměna a večer ještě sladší (nebo spíš sytější 🍔)

Takže prostě, nikdy se nevzdávejte. A to, že Vás nějaký zkoušející napoprvé vyhodí, ještě neznamená, že se tak stane znova. Naděje umírá poslední (na posledním pokuse státnice a v případě zkoušek až na třetím pokuse druhého zápisu, dřív ne!) 🙆