Jak na gynekologii (ne)otěhotnět

Stáž z gynekologie a porodnictví měla spousty dobrých vlastností a ty je nutno chválit i veřejně 👏

Začala bych samotnými prostory, Apolinář je nádherné místo, které na vás v každém místě dýchá atmosférou. Jak o tomto místě řekla má kamarádka: "Nemůžeš odtamtud odejít, aniž by sis neudělala alespoň jednu fotku," a měla pravdu, za 4 týdny stáže jsem nashromáždila hromadu fotek 😊

Je to místo, kterému všichni budeme do konce života říkat Bradavice... (i proto, že najít občas nějaké ambulance byl tvrdý oříšek, skoro jak kdyby šlo o pohyblivé schody!)

Navíc bylo super mít zas někde šatny a netahat každý den s sebou plášť a přezůvky (protože to je jinak velmi neskladná věc, a to i do velké a nekonečně hluboké dámské kabelky!) I když byla šatna mrňavá a z převlékání se tam se stal doslova boj o život (a o nevypíchnuté oko 😖 ), tak mě každé ráno přivítala tahle nálepka a já si vždy říkala, že tou školou už nějak prosurfuji 😎

Dalším bonusem stáže byly kvalitní stáže a přednášky. Už první den na sále mě překvapilo, jak se nám doktoři hned věnují a vše vysvětlují, plus na odděleních a ambulancích jsem se též setkala spíše s aktivním přístupem, což bylo skoro až neuvěřitelné (pro nemediky - jindy se před mediky doktoři schovávají všude možně a naprosto doslovně před námi utíkají 💬)
Přednášky byly kvalitní i díky systému hodnocení, které bylo sice ke konci až otravné, ale zas jsou z toho cítit pokroky. "Hlasovací zařízení" jsme dokonce vyzkoušeli ve dvou typech, no a musela jsem samozřejmě vyzkoušet, zda fungují i ostatní tlačítka... (jo, jak dospělé 💁)

A zpátky k názvu článku. Po stáži z pediatrie jsem byla úplně zamilovaná do miminek a spolužáci se smáli, že mě to na gynekologii přejde... no a nepřešlo! A nebyla jsem sama. Je to zvláštní stav, kdy koukáte na přirozený porod a vůbec si nepřipouštíte, že to malé stvoření takhle projde i vámi... jen slintáte nad to mimi a "ťuťuňuňu" je to jediné ve vaší hlavě 💕 (tedy rada pro dětí-chtivé pány, jejichž partnerky se na "to" ještě necítí... pošlete je na oddělení šestinedělí, tam je ta mimča a spokojené maminky odbourají a už večer budou všechny antikoncepční prostředky v koši 😀 No a nebo naopak přibudou nové, účinnost této metody donucení je vlastně nevyzpytatelná......)

Následuje nuda ohledně státnice👇
Ke konci stáže probíhala praktická zkouška, u které se mě examinátor zeptal na znalosti, které jsem během stáže pochytala a já se najednou cítila mega chytrá. Bohužel daný pocit netrval dlouho, a už ten večer jsem si při učení na státnici uvědomila tu bezradnost v množství otázek (dohromady krásných 200) a nutných vědomostí ke splnění daného předmětu.
A pak nadešel onen den. Den kdy jsem se dokonce pomýlila v čase zkoušky a místo předstihu jsem přišla o chvilku později (což ale nevadilo, protože nás na ten čas bylo asi 13 a dovnitř šli zatím jen 4). Ale normálně jsem člověk, co si všechno zkontroluje minimálně 3x, tedy už tato chyba vám může nastínit, jak mimo jsem byla😐.
Asi nikdy mi nebylo před zkouškou takhle špatně. Zpětně mi došlo, že to bylo hlavně tím, že už jsem si nechtěla dovolit další selhání jako u chirurgie. Že to potřebuji dát, abych se pak mohla soustředit na opravný termín té chirurgie... a to byl najednou neskutečný tlak, který mě dostal do pěkného nechutenství.
Vylosované otázky nebyly žádnou hitparádou, ale byly tam na "výběr" i větší hrůzy, takže na potítku jsem si hezky vytříbila myšlenky a říkala si, že to snad dopadne. No a dopadlo, uf uf, gynekologie je tedy už taky za mnou a já se mohu soustředit na ty další povinnosti💚.

A jako po každé velké zkoušce, i tento večer mě čekalo uklízení. Protože ten nashromážděný bordel, jako třeba obaly od čokolád, bonbonů, hrníčky od kafe, to všechno se samo neuklidí a kdo by se tím zabýval během využívání každé minuty k učení se 👀

Závěrem
Vzhůru do posledních pár týdnů na této škole (už odškrtávám každý den 👊), a všem šesťákům přeji klidnější státnice, než jsou ty mé 👼