Informační systémy univerzit?

Karlovka a její SIS

 V prváčku jsem samozřejmě s touto stránkou velmi a velmi bojovala. Nevěděla jsem, kde si přihlašuji předměty, kde hledám rozvrh, kde se přihlašuji na zkoušky... prostě jsem byla úplně ztracená. Ale po určité době používání si člověk asi podmaní všechno. Tedy se člověk naučil ponocovat, aby si přihlásil vysněný volitelňák, či aby chytil alespoň nějaký rozumný termín zkoušky... a nejlépe, aby se vyhnul spadnutí systému😎. Postupně přibyla funkce front a hlídání termínů zkoušek, které studentům spíše znepříjemnily život, ale možná zmírnila věčné přehlašování se na pozdější termíny (což je mimochodem i můj zlozvyk :P )

ČVUT a jeho KOS
 Same story? No samozřejmě! Zase naprosto odlišný styl zpracování a také mi chvilku trval boj. Ale naštěstí tady už pro mě neprobíhal souboj o termíny, neb časově stíhám spíše konec zkouškového a o ten zezačátku zájem není 😅 Ale největší věc, co tady miluji, je nepočítání "nedostatečných" (rozuměj vyhození ze zkoušky) do průměru. To je prostě největší krása! Protože to, že se člověk na první termín úplně nepřipraví, ještě neznamená, že by se to v jeho průměru mělo odrážet celé studium. A navíc by se třeba i snahy o stipendium neměly zastavit na smůle na zkoušejícího apod. 

Ano, samozřejmě, život a tedy i studium je o štěstí. Ale když už se fakulty snaží tvrdit, jak moc jsou fér, tak proč to štěstí pak stejně pořád hraje velkou roli...

Zimní zkouškové?

   Tak už je to zimní zkouškové nějakou chvíli za mnou. Nakonec to bylo trochu peklíčko 😁

   Každý normální člověk vyřídí zkoušky co nejrychleji, a pak si užívá volno. No, ale já ne!🙈
Na medině mám teď stáže a zkoušky během celého roku (stáž, zkouška, stáž, zkouška...), tedy nějaké zkoušky jsem již před zkouškovým obdobím měla hotové. Ale jedna velká zkouška mi ještě na zkouškové zůstala, zlo s názvem farmakologie.
   Zkouškové období na strojárně trvá 5 týdnů...na medině 4 týdny... No, ale jeden týden jsem ještě měla stáž navíc. Ve výsledku to dělá tak 3 týdny na zkoušky, pohodaa 😆

   Ve druhém týdnu jsem se snažila drtit farmakologii, abych ji vyřídila na první pokus (což u mě u zkoušek není jisté 😅 ) a měla pak čas na jiné zkoušky. Naštěstí jsem více než rozumu měla i štěstí a na konci týdne jsem zkoušku skutečně udělala!

   Takže pak tu zbyly jen dva týdny volna na relax a na technické předměty😋. No dobře, matematiku jsme měla již z ledna vyřízenou (hurá, hurá). A také jsem za sebou měla F-ko z konga (konstruktivní geometrie), neb zbrklost při čtení zadání je snad mé druhé jméno... Ale úplně maximálně mě potěšilo, že se vůbec nepočítalo do průměru! To na medině ne, tam když máte třeba smůlu na zkoušejícího a nabízí vám dvojku, tak při odmítnutí se vám čtyřka započítá do průměru a sbohem stipendium...

   O víkendu jsem si ale za klidných večerů projížděla nějaké postupy pro rýsování na kongo a začalo mě to i velmi bavit, když jsem ty postupy nakonec pochopila. Bylo už jen na spadnutí, že během toho týdne jsem zkoušku musela dát 💪.

   Největší kámen úrazu pro mě však bylo strojírenské konstruování... Pro průmyslováky brnkačka. Pro lidi z oboru, také celkem brnkačka... Pro gympláka, pár let po maturitě, prakticky bez jakéhokoli technického vzdělání....katastrofa!😓 No, asi budu potřebovat hodně, hodně hodin doučování, protože jinak asi zešedivím, jak tomu nerozumím. Zápočet jsem nakonec sice zvládla, ale i tak ty mezery cítím velmi intenzivně a v dalším semestru přijde strojírenské konstruování II. 😫

   Nakonec jsem měla ještě i pár dnů volna, a i když na relax by se jich hodilo více, byla jsem za ně velmi šťastná. A co bude dál? No, kdo ví, není všem zkouškám konec.

Příjemný klasifikovaný zápočet?

      Už jsem na medicíně zažila dost zkoušek, pár "klásek", a také jsem měla co dočinění se zkoušejícími, kteří už od první sekundy měli rozhodnuté, zda vám tu zkoušku dají, nebo ne. A také s jinými, kteří se neustále ptají a ptají a nejlépe se ptají směrem, ve kterém to nakonec nemůže skončit dobře.

     Ale dneska jsem byla psát zápočet z počítačů. Bylo super, když člověk hnedka viděl, zda se mu ty úkoly ve wordu či excelu daří, či nedaří. Během hodiny a něco na zpracování jsem zase poodhalila další možné funkce wordu a vždy mě nadchlo, když se mi povedlo něco, co jsem nikdy dřív nedělala. Jako třeba vyplnit sloupcový graf malými obrázky fotoaparátu😎

     A během hodnocení byl vyučující nadšen z každé úlohy, kterou jsem udělala a když ne, hned mi vysvětlil, jak se to dělá (ale těch moc nebylo). A i když jsem řekla, že "béčko" mi žíly trhat nebude (protože to není jak na karlovce dvojka, ale ještě hezká jednička s mínuskem 😌), tak stejně mi nakonec dal to "áčko". A tak jsem si řekla, že to je zřejmě důvod, proč jsem se na čvut dala.... abych aspoň ještě někdy zažila pocit jedničky a příjemné "zkoušky", na kterou se nemusím dnem a nocí (měsíc) drtit.

   A teď už je čas se vrátit ke šprtání na medicínu, tam je totiž i týden učení občas málo. Chjo...

NTK

    Za poslední rok už jsem dostkrát dostala dotaz: "Ntkáčko, zítra, půjdeš?" Jedná se o tu krásnou kruhovitou budovu na Dejvicích. Fakt jedno z nejkrásnějších míst na učení, která znám :) A to i na noční učení, kdy přes sklo můžete koukat do noční tmy, ve které se zrcadlí váš naprosto nepřítomný pohled zoufalství...

     V poslední době mi ale začíná připadat vtipný ten rozdíl... Když jsem se chodívala učit své medické předměty, tak jsem se tradičně usadila kdekoliv na měkkých sedačkách, rozvalila se a měla před sebou nějaké ty papíry s textem k memorování. A více než se to naučit jsem se snažila udržet oči otevřené.

    Jenže nyní se tam občas skočím učit matematiku či rýsování, no a to už na sedačce prostě nejde :( Tedy se snažím najít volné místo u stolu, což je občas docela složitý úkol :D Ale když se mi povede, tak před sebe tedy rozložím všechny papíry a při tom sezení myslívám na to, jak krásné bude zase učení jen s pomocí mozku a papírů, naprosto bez potřeby tužky, papírů a pravítek.

    A vždy když vystupuji z metra a zamířím do té technické knihovny, zamyslím se, za koho tentokrát vystupuji. Opravdu mi v hlavě zazní, že buď "Jsem tu jako medička!", nebo "Jsem tu jako strojařka!" :D Zní to jako blbost? To nepopírám! Jen, cítíte tu menší rozpolcenost?
 Člověk má potřebu škatulkovat nejenom okolí, ale i sebe. A i když se chce cítit výjimečný, též chce znát své místo v davu. Proto si ho vždy před vstupem do "barevné budovy" ujasním :D

    Přeji hezké chvíle na všech místech, kde se budete učit a připravovat na zimní zkouškové! :)

Proč? (aneb začátek všeho)

    Asi většina z nás to už zažila, či zažije... ty perné chvíle poslední rok na střední, kdy se člověk musí rozhodnout pro nějakou vejšku. Ano, přihlášek si sice může podat více, ale pokud se mu zadaří, že ho vezmou všude, tak to rozhodnutí jednoho dne vykonat stejně musí... Ve mně bojovaly dva tábory, kdy jsem milovala matiku a fyziku, ale naproti tomu jsem chtěla být zubařka. No a nakonec jsem se neubrala ani jedním směrem a skončila na všeobecném lékařství... bye bye matiko, bye bye zuby...

    Znám dost lidí, kteří si během prvního roku vejšky řekli, že to není to pravé pro ně a na další rok už byli na škole jiné. Já to bohužel neudělala :D První rok medicíny mi nepochopitelně vyšel krásně a já si myslela, že to je vlastně to, co chci. Trvalo to ale chvilku, než mi matika začala scházet. A tak jsem se rozhodla, že si zkusím ještě "střihnout" strojárnu jako vedlejšáček :D Původně to mělo být jen jako rozptýlení k mému hlavnímu studiu, které jsem nechtěla říkat nikomu. Tedy nakonec o tom ví většina mých kamarádů a členů rodiny a jsem v situaci, kdy bych tu "bokovku" měla vlastně brát i vážně a nenechat se vyhodit.

   A abych se z toho nezbláznila, hodlám to brát stále s nadhledem a třeba i zažiji věci, které by stály za to, aby se nad nimi pobavili i jiní než mých pár blízkých ;)