Už jsem na medicíně zažila dost zkoušek, pár "klásek", a také jsem měla co dočinění se zkoušejícími, kteří už od první sekundy měli rozhodnuté, zda vám tu zkoušku dají, nebo ne. A také s jinými, kteří se neustále ptají a ptají a nejlépe se ptají směrem, ve kterém to nakonec nemůže skončit dobře.
Ale dneska jsem byla psát zápočet z počítačů. Bylo super, když člověk hnedka viděl, zda se mu ty úkoly ve wordu či excelu daří, či nedaří. Během hodiny a něco na zpracování jsem zase poodhalila další možné funkce wordu a vždy mě nadchlo, když se mi povedlo něco, co jsem nikdy dřív nedělala. Jako třeba vyplnit sloupcový graf malými obrázky fotoaparátu😎
A během hodnocení byl vyučující nadšen z každé úlohy, kterou jsem udělala a když ne, hned mi vysvětlil, jak se to dělá (ale těch moc nebylo). A i když jsem řekla, že "béčko" mi žíly trhat nebude (protože to není jak na karlovce dvojka, ale ještě hezká jednička s mínuskem 😌), tak stejně mi nakonec dal to "áčko". A tak jsem si řekla, že to je zřejmě důvod, proč jsem se na čvut dala.... abych aspoň ještě někdy zažila pocit jedničky a příjemné "zkoušky", na kterou se nemusím dnem a nocí (měsíc) drtit.
Žádné komentáře:
Okomentovat