Psaní a dopsání bakalářské práce

   Většina vysokoškoláků potřebuje pro získání titulu napsat a obhájit diplomovou práci. Medici ale nemusí, protože mají státní rigorózní zkoušky, kdy si „užijí“ 6 státnic a i bez zpracované rigorózní práce pak dostanou titul 😇 (platí pro tituly MUDr., MDDr. a MVDr., ne pro studia po dokončení Mgr., ti musí zpracovat i rigorózní práci). A kolikrát jsem se setkala s názorem: „Vy nemusíte nic psát? A navíc to máte rozděleno na 6 částí? No to se máte! Já musím napsat 30 stránek práce a k tomu mám státnice v jeden den, prostě všechno dohromady!“ Vždycky mi tohle vyvolá úsměv na tváři, protože jinak bych se musela smát, až bych se za břicho popadala 😊.

 

   Pro mediky nemusím vůbec popisovat náročnost každé z šesti státních zkoušek. Ostatním to mohu přiblížit asi tím, že každá zkouška má průměrně kolem 200 otázek a učebnice jsou tlusté, jako byste v nich chtěli vylisovat všechny trojlístky z lesa o rozloze 30-ti hektarů 😓. Každopádně, až za sebou budu mít bakalářské státnice, stejně přijde další srovnání. Minimálně už teď se dá nastínit nevýhoda, že na medicíně vás zkouší lidi, které vidíte poprvé v životě (a oni vás). U „nemedických“ státnic s obhajobou vás už někdo (minimálně vedoucí vaší práce) trochu zná, a nejlépe, když vás tam znají všichni z ústavu, plus jim na začátku prezentujete svou práci, čímž už se trochu rozmluvíte 😏.

   A jelikož jsem se letos na strojárně konečně dostala až do třetího ročníku, bylo jen na spadnutí, abych si našla téma k psaní své bakalářské práce. Pokud jste četli mé dřívější články, tak víte, že vedoucího jsem si teoreticky vybrala už před rokem, kdy jsem se k němu hlásila na jedno vypsané téma. Nakonec jsme si ale v únoru téma změnili a já psala o něčem úplně jiném. Můj vedoucí je hrozný miláček, který mi občas i volal, jak se mám, jak jsem pokročila a zda mám čas psát. O mou práci se velmi zajímal, protože od ní zřejmě čekal rozvoj problematiky, kterou se v posledních letech dost zabýval a je spojená s medicínou. Bohužel já necítila až takovou nutnost, abych se svou bakalářkou přišla na nějaký mega objev, a tak jsem ho asi i trochu zklamala. Jenže psát bakalářku během dokončování posledních státnic, a pak hlavně v létě po úplném ukončení medicíny, no asi si umíte představit mou chuť trávit čas u počítače při pročítání zahraničních článků.

Za tisk a vazbu bakalářky jsem dala celkem dost peněz, ale neodolala jsem možnosti udělat si jednu kopii navíc i pro sebe 😊

   Moje práce nakonec propojovala medicínu a technologie (protože jsem přecijen na ústavu technologií, ne?!😂). Měla jsem teda problém, abych tam nacpala více těch technologií prostřednictvím nějaké výroby a povrchových úprav a nezabředávala až moc do medicíny. Protože bylo najednou krásné, když aspoň něčemu jsem rozuměla a nemusela si hledat zdroje na vysvětlení nějakých principů.

   Navíc jsem s vedoucím i během června jela na exkurzi, kde jsem se dozvěděla spousty nových věcí a taky viděla realitu kolem problematiky, o které jsem v bakalářce psala. Musím říct, že na strojárně mě asi nejvíc bavila místa, kam jsem se díky výuce dostala, a kam bych se normálně nepodívala. Zároveň v jednom podniku při zjištění mých dvojích studií mi skoro nabídli, že za rok by se jim někdo jako já hodil a že bych mohla jezdit po celém světě. Což samozřejmě zvedne sebevědomí každému, ale teď si zatím zkusím tu „obyč“ práci doktora v klasické nemocnici 😛.

Jak u mě probíhalo psaní bakalářky?

   Napřed jsem začala vymyšlením samotných kapitol. Díky velkému záběru mého zadání jsem ale zhodnotila, že na každou kapitolu zvlášť by se dala napsat kvalitní diplomová a někdy dokonce i disertační práce. Tak jsem nakonec propadla depresi, že nebude až takový problém zaplnit 40 stránek, jako spíš to napsat stručně tak, aby to pořád mělo odbornou hloubku😥😱. Což pak i vedoucí rozebíral, že někde by toho chtěl asi víc, jenže mně přišlo, že pak bych se dostala fakt až moc do hloubky. Prostě se mi ověřilo, že když se člověk do nějakého tématu ponoří, tak zjistí, že je stále co nového objevovat.

   Kapitoly jsem nepsala moc odděleně, spíše jsem psala zrovna to, co jsem chtěla a k čemu jsem v danou chvíli měla zdroj. Proto jsem to na závěr musela dost procházet a sjednocovat, aby se v tom čtenář mohl lépe orientovat a neměl něco řečené desetkrát a něco ani jednou.

   A taky jsem se trochu přestávala snažit, když jsem narazila na nějaké cizí bakalářky (či dokonce diplomky), které svým obsahem byly jak krátké, tak plné doslova blitek... Že se v diplomových pracích doslovně nesmí opisovat cizí, to je nepodkročitelná podmínka (i když někdo by nás mohl poučit o její podkročitelnosti😡), ale že by ta práce měla mít trochu smysl, to už v tom množství prací prostě uhlídatelné není.

   Kamarádka mi říkala, že když měla psát svou diplomku, najednou pochopila lidi, kteří nějakou školu nedodělali jen kvůli tomu. A taky jsem to pochopila. Napsat nějaký smysluplný text o dostatečném počtu stran. To prostě není sranda, a když není motivace a nějaký bič, tak se to dá odkládat tak dlouho, že ani v domově důchodců nebude napsaný Úvod.

   Vytisknutí práce a její vazba je sice krásný počin, protože už máte prostě hotovo. Ale teda stojí to tolik peněz, že to vypadá jako zlatý důl. Až mě napadlo, že vlastně pro zisk titulu ty peníze prostě potřebujete 😅 Jenže vyvolat se to musí a ten pocit při podepisování prohlášení a finálním odevzdání je krásný. Fakt krásný.

   Navíc se mi již dostal do rukou posudek od oponenta. A mám z něj takový zvláštní pocit, jako když si přečetl jen asi 2 kapitoly ze zhruba šesti 😂. A když se dívám na různé posudky dostupné na internetu, tak mě trochu zaráží spíše hledání chyb, než že by měl být posudek objektivní a hodnotit plusy i mínusy (snad vždy nějaké plus je 😃). Tím si nechci stěžovat, pořád mám pěknou práci k obhájení, ale zdá se mi, že v dnešní době se nějak přestalo chválit? Jsou na studenty opravdu kladeny tak velké nároky, že se pak i jejich obyčejné znalosti a vypracované seminárky berou jako samozřejmost, které nestojí ani za jedno kladné slovo? Asi jsem už trochu zahořklá, ale budu si stát za tím, že i kladné hodnocení je hodnocení, a které by někdy mělo zaznít. Tečka.

Tak hezký název hotelových mýdlíček jsem ještě neviděla, navíc krásně ladily s koupelnou.

   Letošní léto mám „poslední prázdniny v životě“ a teda vůbec nedopadají dle mých plánů, něco se trochu protáhlo a někde se zase něco zkrátilo... Ve finále jsem si zatím skoro nic z velkých plánů neužila. Naštěstí jsem už aspoň byla u moře. A když člověk fakt potřeboval narychlo zahodit mozek, stalo se i Bulharsko rájem na zemi. Za celých 12 dní jsem nedělala NIC, velké NIC 😎. Mým vrcholem dřiny bylo přečtení knihy Muži, kteří nenávidí ženy, do které jsem se tak začetla, že jsem jeden večer četla až skoro do rána.

Výhled na moře... to chceš!

   No a v závěru, jak že to mám se státnicemi na strojárně? Bakalářka napsaná a odevzdaná…bohužel mi ale chybí jeden předmět, na který jsem potřebovala odevzdat nějaké úlohy k zápočtu, ten mi ale musí dát jeden konkrétní učitel s dovolenou skoro až do konce srpna. Tedy jsem to nestihla včas na přihlášku ke státnicím. Hlavu si z toho nelámu a možná jsem i ráda, že se teď nemusím nic učit (dobře, měla bych se něco učit kvůli blížícímu se nástupu do nemocnice😬). Bakalářku si však v září obhájím, abych aspoň s ní měla klid v duši. A snad si mě nevychutnají už jen za to, že jsem si tam „veledůležitě“ napsala před jméno titul MUDr., protože když to máš, tak to ukáž! Spíš jsem chtěla, aby chápali, proč jsem psala to, co jsem psala.

 

Cedule, kterou bych pořídila do každé domácnosti! 😋

PS: říkejte lidem ve svém okolí komplimenty, nic vás to nestojí a druhé to potěší 😘
Např. jste super, když jste dočetli článek až sem!

Vaše Medička na strojárně

Elektřina a další magie

Tenhle semestr mám i předmět ohledně elektrotechnologií. Asi určitě nejsem sama, která všechno ohledně elektřiny nazývá magií a je ráda, když při zapojení fénu do zásuvky nevybouchne...

Přednášky z tohoto předmětu byly pro mě mix pocitů:

😏"Super, Kirchoffovy zákony, to je brnkačka!"

😓"Metoda smyškový proudů a uzlových...ehm, cože?"

😍"Polovodiče, diody, to mě bavilo i na střední!"

😨"Tranzistor....jasně, to je skóóóro jako diody..."

😎"Transformátor, přenáším elektrickou energii dle vinutí, pohoda."

😱"Asynchronní motor, a do háje, motor... a ještě asynchronní, to u motoru znamená sakra co?"

I když jsem se ale asi neposunula na úroveň elektrikáře, minimálně jsem se dost základních věcí doučila. A hlavní přínos, konečně jsem pochopila rozdíl mezi těmito typy koncovek do zásuvky. Vždycky jsem brala, že to je jen způsob, jak otrávit uživatelům život, když u některých se musí řešit, jak je zapojit, no a ono to má svůj význam 😂

Minulý týden jsme absolvovali soustředění v laboratořích, kde jsme měřili asi 8 úloh. No ve zkratce, vypadali jsme jako banda dementů, co se snaží pomocí kabelů oběsit propojit pár přístrojů dohromady a doufat, že z toho i něco vyjde. Trvalo to sice dlouho a vyučujícího to stálo dost nervů, ale nakonec jsme do toho nějak pronikli a pak se i stalo, že jsme něco zapojili celé dobře a sami 😎

Doma jsem pak zpracovávala výsledky a grafy a nakonec mě (již zmiňovaná) metoda smyčkových proudů na počítání začala i bavit a moc jsem doufala, že bude jako příklad u zkoušky.

  

Ale zázraky se nedějí a u zkoušky jsem měla příklad s asynchornním motorem. Sice jsem se skvěle naučila a snad i pochopila princip fungování (i když ve výstupu bych to shrnula, že je to zas magie bezkontaktního přenosu energie), tak počítání už trochu pokulhávalo... nakonec se však dokulhalo do cíle a já i přes tohle a přes ne moc super teoretické otázky zkoušku udělala 😇

A závěr? Elektrika je fakt zajímavá věc, která má svá specifická pravidla a zákonitosti, a když na ně člověk přistoupí, začne to pomalu chápat a to je úžasná věc. Mít na to více času, možná bych se do toho zahloubala více. Každopádně, tento týden mi začala i magie porodů a gynekologie, takže jdu hloubat nad jinými věcmi.

Hodně štěstí ve zkouškovém! 😘

Vaše Medička na strojárně

Doplnění ke koncovkám kabelů. Jednoduše:

Spotřebiče mají 4 třídy bezpečnosti, ale pro nás jsou důležité hlavně tyto dvě. 

Pro třídu I je specifická jen zakladní izolace a ve vidlici je i svorka ochranného vodiče. Ve znaku je uzemnění.

Pro třídu II je mimo základní izolaci i přídavná izolace, proto stačí dvoužílové zakončení kabelu (bez uzemnění). Ve znaku je dvojitá izolace.

Velké radosti malého vítězství

Již minulý rok, tedy ve 2. ročníku strojárny, jsem si vybrala skvělou bakalářskou práci, která má v sobě něco z technologií a něco z medicíny. Navíc byla u skvělého vedoucího, se kterým jsme si nad pojetím práce už v květnu domluvili.

Ale to bych nebyla já, abych to nějak nezkomplikovala.

Ve třetím ročníku si totiž vybíráme ještě čtveřici předmětů navíc s tzv. označením Oborové předměty. A i když jsem si celé prázdniny jasně myslela, že si je dám na ústavu technologií, nakonec jsem se rozhodla pro ústav ekonomiky. Dokonce jsem si měnila předměty na studijním oddělení a měla z toho fakt radost, že ty předměty jsou více ekonomické (to se využije všude, ne?!) a že tam je i ta matika.

ALE, součástí těchto předmětů je Oborový projekt a ten má úzkou vazbu na balalářku...

No po měsíci trápení jsem dnes byla u proděkana a ten řekl, že si můžu zažádat o změnu ústavu pro ten oborový projekt.
A jak jsem byla ráda, že jsem se tam i přes učení na státnici vykopala, neb termín možných úprav rozvrhu končí v pátek.

To, že můj vedoucí bakalářky do konce týdne na ústavu nebude pro podpis na žádost, je již třešničkou na dortu, která se hned vyřešila zastoupením jeho kolegy.

A tak jedu zpátky dom, šťastná, jak jsem vyřešila problém, který jsem si stejně způsobila sama. No a vzhůru zpátky k učení, proč jen je toho tolik....

Ale jde to lépe, když se o vás někdo stará a nenechá vás bez sladkého ^_^

Které auto si vybrat, hm?

Nedávno jsme se na hodině ekonomiky učili skvělou věc - vícekriteriální rozhodování. Vesměs jde o to, že se potřebujete rozhodnout mezi danými produkty a vy si takto určíte, které parametry jsou pro vás důležitější než jiné.

Abychom se to hezky naučili na příkladu, rozhodovali jsme se mezi čtyřmi vozy a měli si určit pořadí, zda je pro nás důležitá třeba spotřeba, zrychlení, velikost kufru...nebo....cena. Když se tak zadíváte na ty "obyčejné" ceny kolem 400 000, tak vám samozřejmě prolétne hlavou, že na to si asi nikdy nenašetříte.

Takže asi než se patlat s nějakými tabulkami kritérií, radši skromně řekněte: "Ne, mně přeci stačí lítačka!" :D

Příjemný klasifikovaný zápočet?

      Už jsem na medicíně zažila dost zkoušek, pár "klásek", a také jsem měla co dočinění se zkoušejícími, kteří už od první sekundy měli rozhodnuté, zda vám tu zkoušku dají, nebo ne. A také s jinými, kteří se neustále ptají a ptají a nejlépe se ptají směrem, ve kterém to nakonec nemůže skončit dobře.

     Ale dneska jsem byla psát zápočet z počítačů. Bylo super, když člověk hnedka viděl, zda se mu ty úkoly ve wordu či excelu daří, či nedaří. Během hodiny a něco na zpracování jsem zase poodhalila další možné funkce wordu a vždy mě nadchlo, když se mi povedlo něco, co jsem nikdy dřív nedělala. Jako třeba vyplnit sloupcový graf malými obrázky fotoaparátu😎

     A během hodnocení byl vyučující nadšen z každé úlohy, kterou jsem udělala a když ne, hned mi vysvětlil, jak se to dělá (ale těch moc nebylo). A i když jsem řekla, že "béčko" mi žíly trhat nebude (protože to není jak na karlovce dvojka, ale ještě hezká jednička s mínuskem 😌), tak stejně mi nakonec dal to "áčko". A tak jsem si řekla, že to je zřejmě důvod, proč jsem se na čvut dala.... abych aspoň ještě někdy zažila pocit jedničky a příjemné "zkoušky", na kterou se nemusím dnem a nocí (měsíc) drtit.

   A teď už je čas se vrátit ke šprtání na medicínu, tam je totiž i týden učení občas málo. Chjo...

Proč? (aneb začátek všeho)

    Asi většina z nás to už zažila, či zažije... ty perné chvíle poslední rok na střední, kdy se člověk musí rozhodnout pro nějakou vejšku. Ano, přihlášek si sice může podat více, ale pokud se mu zadaří, že ho vezmou všude, tak to rozhodnutí jednoho dne vykonat stejně musí... Ve mně bojovaly dva tábory, kdy jsem milovala matiku a fyziku, ale naproti tomu jsem chtěla být zubařka. No a nakonec jsem se neubrala ani jedním směrem a skončila na všeobecném lékařství... bye bye matiko, bye bye zuby...

    Znám dost lidí, kteří si během prvního roku vejšky řekli, že to není to pravé pro ně a na další rok už byli na škole jiné. Já to bohužel neudělala :D První rok medicíny mi nepochopitelně vyšel krásně a já si myslela, že to je vlastně to, co chci. Trvalo to ale chvilku, než mi matika začala scházet. A tak jsem se rozhodla, že si zkusím ještě "střihnout" strojárnu jako vedlejšáček :D Původně to mělo být jen jako rozptýlení k mému hlavnímu studiu, které jsem nechtěla říkat nikomu. Tedy nakonec o tom ví většina mých kamarádů a členů rodiny a jsem v situaci, kdy bych tu "bokovku" měla vlastně brát i vážně a nenechat se vyhodit.

   A abych se z toho nezbláznila, hodlám to brát stále s nadhledem a třeba i zažiji věci, které by stály za to, aby se nad nimi pobavili i jiní než mých pár blízkých ;)