Ach ty začátky

Když se blížil konec mých 'posledních prázdnin v životě', vůbec jsem si to nechtěla přiznat. Po 5+8+6 letech studia (matematická vložka k procvičení vašeho mozku) mě jako čeká konec studentských let a nastane čas práce? Jako že budu DOSPĚLÁ?😵

A když byl víkend před nástupem, obepsala jsem spousty svých přátel zprávami s dotazy, jaký byl jejich první den, čeho se mám bát a co se mám učit?!

Každý měl trochu jiné zážitky a bylo mi spíš řečeno, že pak se budu učit za chodu a teď ať si dám klidně ještě klid. A nejlepší byla zpráva od kamaráda "tak to si dneska dej pořádnýho panáka" 😎
Panáka jsem nechala až na pondělní večer, abych aspoň věděla, co mám zapíjet 😇

PONDĚLÍ RÁNO - NÁSTUP
V pondělí jsem velmi rychle musela naskočit do rozjetého vlaku. Pro mě úplně nový nemocniční systém a rovnou jsem dostala přidělené pacienty, které se mnou doktorka prošla a hned mi říkala, co kam psát. Zabralo to asi jen hodinu, ale bylo to pro mne takové množství nových informací, že mi div nepraskla hlava.

A stejně nejdůležitější část dne byl oběd a ten byl vynikajicí. V dalších dnech jsem pochopila, že se mi pracovní doba rozdělila na 'Co musím udělat před obědem' a 'Co počká na po-o'...🙌

Už třetí den si mě vzal jeden doktor na výpomoc na příjem. Tam jsem pochopila, proč je dobré do hlavy dostat celou medicínu a neztrácet čas googlením, co je který prášek a na jakou nemoc neopomenout při diferenciální diagnostice (jako v Dr.House, jaká choroba při daných problémech přichází v úvahu). Navíc jsem byla hrozně pomalá a u fyzikálního vyšetření byla až moc poctivá.

Zbytek týdne jsem se starala o mé pacienty, tiskla si a opakovala přehledy léků a snažila se prakticky používat znalosti ze školy. Je to těžké a možná ještě těžší, než jsem si představovala😖

Nemohu si ale stěžovat na mé pracovní okolí, i když se na všechno zeptám třikrát, všichni mi poradí a pomůžou.  Navíc jsem konečně naměřila tlak rtuťovým tonometrem 👍👌 On je totiž rozdíl ho měřit na čtyřlůžáku se 6ti mediky a pobíhajícími sestrami, nebo na jednolůžáku, kde vás nikdo neruší, protože paní doktorka přeci pracuje 😀

Zapíjení přežití prvního pracovního týdne

Ale teď upřímně. Jako studentka medicíny jsem byla lajdák a i mé známky o tom vypovídaly. Jenže já nesnášela systém výuky na 1.LF a ještě víc jsen nesnášela zahlcování detaily v oborech, které nevyužiji snad ani na konzilia. Teď se ale chci snažit. Fakt se chci a musím se začít rychle adaptovat na pozici doktorky, abych si nikdy nemusela vyčítat, že jsem toho mohla vědět a udělat víc. Chci být dobrá 💪

A ani nevím, zda nakonec budu rehabilitační doktorkou, protože abych se teď 3 roky (nezahrnující případnou mateřskou) snažila být dobrá v interně... tak asi se mi nebude chtít začínat 'od nuly' v rehabilitaci 😅 Vše ukáže čas, kam mě mé sny zavedou!