"Klinická" biochemie

   Předmět Klinická biochemie byl na naší fakultě dříve vyučován v pátém ročníku. A bylo to asi lepší, než teď v šestém, kde týden takového předmětu společně se zkouškou může být velmi vyčerpávající.

   Celý týden jsem všem vychvalovala, v jakých hezkých prostorech máme přednášky... byla to totiž velká posluchárna, kde byly velké stoly pro všechny a pohodlné židle (ne lavice, nebo dokonce zaklapávací lavice = velké nepohodlné zlo velkých přednáškových sálů 😓). Na to mi kamarádka později řekla, že je vlastně dost zoufalé, když beru samotné prostory jako největší plus stáže 😂

 

   Otázky z tohoto předmětu s hromadou zvířecích razítek, protože tu bylo tolik nudných stránek textu, že měla razítka dost práce, aby je trochu rozveselila 🐾

      Všichni jsme cítili sílu důležitých otázek, které se týkaly například iontů a acidobazické rovnováhy. Protože podobné otázky se opakovaly i v jiných předmětech, ale byly to přesně ty otázky, které jsme si nikdy nechtěli vytáhnout. A tady jsme se těm detailům mohli pořádně věnovat. Už nešlo jen o to, naučit se referenční hodnoty a možné negativní účinky hladin "nad" a "pod". Museli jsme se více zamyslet nad tím, jak se všechny ty parametry vzájemně ovlivňují a nemůžeme tedy korigovat jedno a nesledovat i to druhé.
   A zároveň jsme všichni pociťovali naprostou zbytečnost otázek na nějaké laboratorní metody, které asi nikdy ani nevyužijeme, a taky některé laboratorní parametry, které asi zapomeneme už po zapsání známky do indexu 😀

   Nikdo jsme ani moc nechápali, k čemu je z týdenního předmětu zkouška o 60-ti (a celkem výživných) otázek, a přednášky jsou naopak dosti nezáživné a občas až přehnaně nahuštěné informacemi. Ale nemohu říct, že všechny. Našly se i světlé chvilky a pozornost udržující vyučující... ale hodilo by se toho víc. Když jsem se po přednášce na metodu FISH rozplývala nad posledním snímkem prezentace s barevnými rybičkami... došlo mi, že asi nemám mozek zaměřený na chemii a laboratoře 🐠🐟🐠

  V sobotu 28. 4. jsem si ještě šla užít poslední studentské chvilky na Pražský majáles. Který tu nehodlám kritizovat, neb se ho snažím brát jen jako festival. Když se totiž člověk koukne na to, jak se pomalu zmenšuje studentská zóna a ubylo univerzit účastnících se volby královské dvojice.... mluví to trochu za vše. Ale takový koncert mé srdcové kapely UDG jsem si tak užila, že mě od skákání ještě dva dny bolely nohy 😜 Pokecala jsem s dosti lidma, zatrsala i na jiné kapely a vyřvala si hlasivky, že jsem do druhého dne chraptila.

   V neděli však přišel čas na to, abych rozjela drsné učení chemie! Táákže jsem si pustila film Pobřežní hlídka, a i když je to úplně přesně taková hovadina, za kterou se to vydává... bylo to o tolik lepší než ta nablblá chemie 🙅 Prostě to chceš, Dwayne Johnson zachraňuje pláž, město a div ne celý svět! Každopádně filmy a seriály mi pomáhají trochu tlumit stresy ze zkoušek (opravdu to mám se stresem teď ke konci semestru horší, protože už jsem tak líná se cokoli učit, že představa učení se na druhý pokus mi před zkouškou nedá spát 😨 )

 

   A nakonec zkouška neproběhla tak hladce, jak bych si mohla přát. Ale to mě nezastavilo od velkých oslav! Byla jsem na mašinkách stylem All you can eat a bylo to hrozně super. A když už jsme se naprali mega dávkou řízečků, hranolků a jiných masíček, tak přijel poslední vláček se sladkým. Protože na sladké se vždycky místo v žaludku najde, musela jsem všechny druhy ochutnat a některé si dát dvakrát 🍰

Mějte taky hezký sladký víkend 💚